Do oddílu přijímáme dívky od šesti let, nejlépe z Prahy 1 až 5, které se dobře učí ve škole. Dívka, které se u nás líbí, se určitý čas v oddíle pohybuje jako host. Přemlouvá rodiče, aby ji postupně k narozeninám, vánocům, či při jiné vhodné příležitosti koupili dobré boty, spacák a batoh. Co to je KPZ, celta, karimatka a ešus jí poradí nejspíš instruktorka. Až si zvykne na to, že volkmen zůstává doma, kdykoliv jde za kamarádkami na schůzku, výlet, či jinam a bude si jista, že ji nebrání v pohybu lenost, touha po televizi či jiné vymoženosti moderní doby, vyhledá hlavní vedoucí. Od ní dostane přihlášku a bude představena šestnici. Pak už jen zaplatí 20,- Kč jednorázové vstupné a je z ní nováček.
Nováček obdrží žlutý, případně modrý zápočťák, ve kterém je vše co musí umět dřív, než se z něj stane světluška nebo posléze jezinka. Ve vymezené době, které se říká stezka, musí splnit nováčkovskou zkoušku a absolvuje obřad slibu. Při tomto obřadu vysloví nahlas svou přezdívku a převezme oddílový šátek. Tím se stává plnoprávnou členkou oddílu – světluškou, která má kolem sebe kamarádky a před sebou stezku. Tou se bude ubírat několik let, než projde iniciací a stane se jezinkou. V té chvíli získá zelený zápočťák, a tím i obtížnější úkoly. Když jezinka oslaví 15. narozeniny, musí se rozhodnout, jestli chce zůstat i nadále v oddílu. Tomuto rozhodnutí se říká slib jezinek. Nejedná se o nic slavnostního, jen o malý pohovor, při kterém jezinka slibuje, že bude i nadále respektovat pravidla oddílu a nedá přednost svým vlastním zájmům před zájmem světlušek a nováčků. Čas jezinek je plný rozporů. Jezinka je šťastná, že se na ní nevztahuje pevná doba večerky, že smí zasahovat do některých jednání vedení oddílu, připadá si dospělá mezi mladšími kamarádkami, které ji většinou obdivují a považují ji za svůj vzor. Na druhou stranu je to doba velmi těžká. Jezinka se musí mnohému naučit, absolvovat odborná školení a soustředění mimo oddíl, musí pomáhat s vedením dětí morálně i fyzicky, když se rozdává práce, je na řadě první, když se rozdává cukroví, většinou na ni nezbude. Jezinka má tři roky na to, aby se naučila všemu, co potřebuje vědět vedoucí oddílu. Nejdřív jako instruktorka oficiálně obdrží malou placku. V 18 letech ji pak již nic nestojí v cestě k tomu, aby se stala oddílovou vedoucí. Důkazem toho je velká placka. Jen málokterý nováček projde stezkou až do konce, neboť je místy dost trnitá, plná nástrah a lákadel. Ale ti, kteří až na její konec došli, ti považují svůj oddíl skutečně za svůj.
Do oddílu lze vstoupit nejen v šesti letech, ale vlastně kdykoliv. Rozdíl je jen v tom, že ten, kdo přijde později má stezku strmější, kratší a trnitější. Kdo přijde tak pozdě, že na stezku ani vstoupit nemůže prochází zkušební dobou a hlasováním. Jeho pozice v oddílu je dlouho nejistá. A konečně kdo chce vstoupit do oddílu jako dospělý člověk, ten už musí o svých schopnostech a vlastnostech přesvědčit hlavní vedoucí.